Väinämöinovo putování začíná - Příchod

Finové nespěchají, protože chodí včas.

Právě před týdnem přistál v Rovaniemi, centru finského Laponska, modrobíle lakovaný éroplán. Dokud  dotyčný já seděl na palubě, s úsměvem naslouchal finštině posádky. Pravda, výraz mu lehce zatuhl vždy, když se rozvzpomněl na své odhodlání následující měsíc zasvětit podmanění tohoto jazyka. Skutečně si však uvědomil své zvláštní rozhodnutí zamířit k polárnímu kruhu, až se podvozek dotkl rovaniemského letiště.

Väinämöinen, mytický karelský hrdina. Zdroj: Kvaak.fi

Fakt, že se ocitl v jednom z nejsevernejších měst Evropy s pověstně krušnými zimami, krásně potvrdilo počasí. Deštivou Prahu vystřídalo slunečno a hřejivo nad dvacet stupňů páně Celsia, které trvalo zhruba jedenadvacet hodin denně. Zbývající čas, tedy v době srpna přibližně mezi půl jednou a půl čtvrtou ranní, vyplňuje jemné a namodralé šero. Takže pokud vás sem cesty zanesou, může být užitečné si pořídit závěsy, rolety nebo při spánku zavřít oční víčka. Nicméně mě samotnému usínání za světla vyhovuje - snad připomíná pohodový odpolední šlofík, na nějž mi zde čas zatím rozhodně nezbývá.

Vžívaje se do domnělých pocitů renesančního objevitele, osvobozeného vězně a aljašského zlatokopa, rozhlédl jsem se po letišti v Rovaniemi, obklopenému lesy a skalami. Kdyby byla drobná budova omšelým  nádražím, musela by k němu vést zarostlá jednokolejka. Jenže to nebylo omšelé nádraží, ale prosklené letiště, a tak jsem si objednal levný taxík k místním studentským bytům.

Cesta k ubytování. Foto: Petra Nekovářová

První překvapení nastalo v osobě řidiče. Takřka neuměl anglicky. Ve Finsku přece všichni mluví plynule jako rodilí Britové, se ví, ne? Inu, ne. Ovšem když jsem se s ním dal do polámané řeči na téma, odkud jsem a co tu pohledávám, dozvěděl jsem se, že on české hlavní město zná a navštívil. Respektive nechápal slovo "Prague", ale sám používal "Praha". Zableskla mi před očima bláznivá jiskřička, že by dokonce rozuměl česky! Nenapadlo mě si to ověřit lepší otázkou, než zdali mě sveze zdarma. Nerozuměl. To pouze finština má stejné slovo Praha jako tuzozemština - jedná se o příjemný oddech od většiny ostatních řečí plných gé.

Za uplynulý týden to nebyla zdaleka jediná konverzace s domorodci. Často šlo o velmi nenucené rozhovory. Přitom jsou prý Finové považování za málomluvný až odtažitý národ. Nezačnou ve společnosti cítit potřebu plkat, jen aby provířili vzduch. Na tom něco pravdy bude. Mnozí místní, s nimiž jsem se zatím potkal, zkrátka nemluví za každou cenu, nýbrž až když je o čem. To v žádném případě neznačí, že by nebyli přátelští. Proč by nebylo možné si užít společnou chvíli, aniž by se čelist pohnula k něčemu jinému než přikousnutí párku nebo usrknutí piva? Dlouho se snažívám mlčet s někým na stejné téma a zdá se, že zde, obzvlášť v Laponsku, to je hned snazší. Kolem vás nesviští doprava, nemručí davy a neštípe ruch, který byste se snažili více či méně sofistikovaným rozhovorem přeřvat. Když mlčíte, slyšíte přírodu...anebo se zde možná neděje nic ke komentování. Záleží na úhlu pohledu.

Studentské byty DAS. Foto: Maxime Pernal

Na takovéto rádoby chytré dojmy je brzy, zpět k příběhu. Úspěšně jsem zakotvil v bytě se zatím blíže nezjištěným počtem Nepálců. Většina z nich studuje na Laponské univerzitě (Lapin yliopisto) turismus. Jedná se totiž o jedinou školu ve Finsku, která zastřešuje obor o turismu, stejně jako třeba výtečně vybavené Arktické centrum, cvičící odborníky na polární problematiku. Proto je Rovaniemi oblíbeným univerzitním městem, které se zalidňuje s nástupem nového akademického roku.

O tom, kterak jsem se mezi studenty zařadil, když jsem si pořídil své první laponské kolo, o borůvkové a rybízové vinici, o sobech a osobách ale již povypráví další záznamy.