Stopky Srpen

Zastavení. Okamžiky. Věty údivu. Strohé záznamy, k nimž jsem byl donucen, abych přiškrtil svou tradiční rozvleklost. Po vzoru pánů.


1. srpna
  • Seznámení s Nepálcem, s nímž sdílím byt. Sympatický člověk zrovna vstával, neboť pracuje v noci.
  • Večerní posezení s novými známými trvalo do setmění, totiž do jedné. Měl bych si pořídit hodinky.
2. srpna 
  • Narazil jsem na dalšího spolubydlícího z Nepálu. Zmínil, že v pokoji nežije jen jeden, aby ušetřili za nájem. A tak jsem pochopil, že bydlím se dvěma muži. Třetí stejně velký pokoj je opuštěný.
  • Z prvního zabloudění mě vysvobodil milý senior běžící opodál. Nechal jsem se navigovat ke kostelu, neboť "kirkko" byl jediný místopisný název, jenž jsem ve finštině znal.
  • První mléko zakoupené v Laponsku. 
3. srpna
  • První hrnek mléka vypitý v Laponsku. První hrnek netučného mléka vypitý v životě. Koho by napadlo, že barvy krabice budou stejné jako v Česku a že 0% ve finštině značí 0%?
  • Nová nepálská tvář. Jsou tedy tři? Představili jsme se a i toto jméno jsem zapomněl.
4. srpna
  • Snaha zajistit si přístup k internetu na bytě přes internet naráží na absenci přístupu k internetu. Připomenutí starých poměrů, totiž příchod do kanceláře v otevírací době a podepsání smlouvy, bylo náročnějším úkolem, než jsem očekával.
  • Na balkóně jsem se seznámil se čtvrtým Nepálcem.
  • Jihoasijská pohostinnost se projevila pivním dýchánkem. Bylo nás s hochy z Nepálu všech pět pohromadě, takže jsem se definitivně ujistil, že se stále nepředstavuji jednomu a tomu samému.
5. srpna
  • Pokud někdo při cestě autobusem po Laponsku zahaleká "Poro, poro!", máte se otočit k okénku. Uvidíte soba.
  • Horečka pořízování bicyklu postupuje. Hodnotu statků nepočítám na eura, ale na kola. Nájem mě dnes přišel na tři kola.
6. srpna
  • Sousedka mi na okamžik svěřila pod dozor dvě děti. Poznatek: ani dvouletý Fin nehovoří anglicky, ač je mladý a přece mladí umět mají!
  • V sauně nejde otevřít okno pro trochu průvanu. 
  • Chrabře ochutnán první salmiakkový bonbon, finský národní poklad.
        7. srpna
        • Zdá se, že počet Nepálců se s uplynulým týdnem ustálil na čtyřech.
        • Stále ochutnávám včerejší salmiakkový bonbon.
          8. srpna
          • Zarážející poznatek. Lák od oliv není olivový olej! Usmaží se na něm leda pánev.
          • Nenafukujte si u kola prázdnou duši. Když tak učiníte, již se nemůžete vymlouvat, že kopec nevyšlápnete kvůli ní.
          9. srpna
          • Mé první praní.
          • Mé první růžové tričko.
          10. srpna 
          • Když se v Laponsku ztratíte a jdete se rozhlédnout k nejbližšímu kopci, kdeže se nacházíte, do večera se nevrátíte.
          11. srpna
          • Pokud máte rádi překvapení, pročež si k obědu za hlavní jídlo vezmete onu záhadnou kulatou věc zapečenou v alobalu, přihodí se, že si pochutnáte na bramborách s bramborou. A bramborovým salátem.
          • Je rozmilé, zatímco sedíte za psacím stolem ve svém pokoji a měli byste studovat finštinu, sledovat veverky prohánějící se před oknem.
            12. srpna
            • Bláhová až nebezpečná jest snaha využít znalostí finštiny v reálném životě. Měl jsem neobyčejnou chuť na mléko s kávovou příchutí. Dobře věda, že mléko se řekne "mielto" a káva "kahvia", sáhnu po litru pojmenovanému "kahviamielto". Aneb kterak jsem za půl hodiny vypil litr mlíčka do kafe.
            • Laponští medvědi musí být hrozně malí, protože se jejich maso vejde do několikacentimetrové plechové dózy za 20€.
            13. srpna 
            • Ponožky se nepárují, ale shromažďují do jedné kupky. Čím je ona početnější, tím se zvyšuje šance, že si ráno vezmete nějaké podobné.
            • Ve Finsku je radno odvyknout si slibovat odměnu v pivech. Alespoň jakmile si uvědomíte, že výměna hrsti pracího prášku z dvouerového balení proti jednomu pivu za čtyři eura nebyl ten nejlepší obchod ve vašem životě.
            14. srpna
            • "I am finnished!" Tento brilantní výkřik mi dnes přišel na mysl coby závěrečná poznámka pro zakončení blogu. Je však prostě tak dobrý, že se jím musím pochlubit už teď. Skvělý, což? Nezbývá než se těšit, až stopky skončí a pěkně se jím zde necháte překvapit. So, Polish your monitors and Czech it out!
            • A když jsme již přešli k angličtině, pak za vrchol upřímnosti považuji, že na zavřených a opuštěných turistických informacích v městečku Kemijärvi stojí oficiálně psáno "No Man's Land". Ovšem i nic může být krásné.
            • A citace anglofonně žertovné příhody, s níž se lze bavit navěky:
            - Who did make that picture?
            - "Judith."
            - "No, I didn't!"
              15. srpna
              • Čtyři Nepálci a jeden Bangladéšan. Večerní rozprava v této společnosti zastoupila studium finštiny. Začínám však dělat pokroky v hindí. Ačkoliv všichni mají mírnou averzi vůči Indii, Bangladéšan s Nepálci komunikuje zpravidla v hindí.
              • Není radno si dělat šoufky z ducha, který prý straší ve vašem pokoji, když jste zrovna na balkoně. Za odměnu vám zabouchne dveře...s klíčemi ležícími uvnitř.
                 16. srpna
                • Pozvolna se přestávám v sauně schovávat před parou. Výsledek je totožný.
                • Zjištění. Finština není nejvhodnější jazyk pro zakoktávající se osoby nebo ty nás, jimž se plete jazyk.
                • Představa, že když poběžím, tak navečer všudypřítomným jezerním komárům uteču, se ukázala být mylná. Snad by byla metoda účinnější, kdybych skutečně běžel.
                  17. srpna
                  • Druhý zarážející poznatek. Když na vás někdo promluví finsky a vy přechytře reagujete slovem "Anteeksi?", čili finsky "Promiňte?", dotyčný se vždy opakuje finsky. Nikoliv v angličtině. Zmíněný proces lze opakovat donekonečna.
                  • Veverky přede mnou šplhají po smrcích nahoru a dolů, jako by v koruně hledaly smysl života....safra, nechtěl jsem se před dvěma hodinami začít učit?
                      18. srpna
                      • Uvědomění. Finština je jediným jazykem, v němž jsem se naučil pojmenovat a rozlišit losa a soba dříve nežli počítat.
                      • Salmiakkový bonbon, ležící od 7. srpna se na stole, se připomněl černějším odstínem své černě. Síly na něj sbírám prostřednictvím popíjení tervy, neboli dehtového likéru.
                      19. srpna
                      • Můj první spolknutý salmiakkový bonbon. Dá-li se tak nazvat situace, kdy většina hmoty nadobro uvízne na zubech.
                      • Finští kamarádi se naučili vyslovit odborný pojem "Škrabadla zadků" takřka stejně rychle jako my slovo "Perkele." 
                      • Předcházející věta nijak nesouvisí se salmiakkovým bonbonem.
                      20. srpna
                      • Překvapení. Ve starém laponském kostele se namísto hostie coby Tělo Páně nepodává makkara (klobása). Na ohništi nedaleko již naštěstí ano.
                      • Když se na folklorním festivalu setkávají děti oblečené v sámských tradičních šatech a děti oblečené v tradičních bronxských šatech a povídají si spolu, znamená to jediné - na pódium nastoupí sámské zpěvy a hip hop. Díky všem přírodním božstvům nikoliv najednou.
                      21. srpna
                      • Nastal čas na chvilku absolutní poesie, tentokráte v jemně samojediném duchu:
                      Ten Sám
                      je sám!
                       A protože je sobeček,
                      tak taky jeho sobeček.

                      22. srpna
                      • Když překročím hranici polárního kruhu, jdu na sever...a jdu pořád na sever. Nejdu na jih. Jdu na sever. Je vhodné si uvědomit, že okraj polárního kruhu není pól, než začnete cimrmanovské scénky předvádět.
                      • Začínám se bát šachovnic a károvaných karet. Připomínají obaly salmiakků.
                       23. srpna
                      • Citace z laponské učebnice finštiny. Též pro dokreslení údajné finské málomluvnosti.
                      - Onko täma Pietin poro? (Je to Pietin sob?)
                      - On. (Je.)
                      - Kenen poro tuo on? (Čí je ten sob?)
                      - Minun. (Můj.)
                      • Poznámka. Tato stránka se počíná měnit v "Můj malý poro" blogísek.
                      24. srpna
                      • Cyklista ve Finsku nedostane oddechu. Musí se stále a pořád rozhlížet, aby viděl, kdo mu zase za jakým dalekým rohem dává přednost.
                      • Veverky jsou nesnesitelně rušivé potvory. Nedají vám příležitost sklopit pohled k sešitu. Pořád si běhají a běhají a běhají a škrábáním drápky o kůru násobí laponské decibely.
                        25. srpna
                        • Po úspěšném testu. Zbožňuji veverky prohánějící se před oknem.
                        • Snažit se v angličtině vyjádřit, když vám dojde pytlík bonbonů, že "potřebujete více sáčků", pobaví společnost.
                        • Přestávám chápat, jak může kdokoliv žít bez dvou saun týdně.
                          26. srpna
                          • Vychutnávám si další salmiakkovou zmrzlinu. Možná je tak výborná, protože chlad znecitlivuje jazyk.
                          • Obrat. Finové se mě začínají ptát na cestu po Rovaniemi. Radost může kalit jedině skutečnost, že ode mě zpravidla požadují navigaci k Alku, čili obchodu s lihovinami...kdo jiný by měl cestu znát lépe než onen motající se hoch, že?
                          27. srpna
                          • Otok po komářím štípnutí z 16. srpna začíná pozvolna blednout.
                          28. srpna
                          • Důmyslná kalkulace, že posnídáte zbytky z včerejšího rozloučení-posezení narazí...když nic nezbude. Až na nepálský salát s chutí o pálivosti hořícího fénixe.
                          • Lidé, o nichž zde doteď nepadlo slovo a s nimiž jsme měsíc na severu strávil a právě kteří ho utvořili jedinečným, byli skvělí natolik nepopsatelně, že o nich ani slova padat nemohou. Tak alespoň díky.